Proud ART

Baňkování je tradiční terapeutická metoda, která využívá podtlak k uvolnění tkání, podpoře cirkulace a stimulaci přirozených regeneračních procesů v těle. Přestože se v moderní době používá zejména jako doplněk masáží, jeho kořeny sahají tisíce let zpět.

Podtlak vytvořený v baňce přitahuje kůži a podkožní tkáně směrem vzhůru, což ovlivňuje jak povrchové struktury, tak i hlubší vrstvy. Mezi nejčastěji uváděné účinky patří:

• Zlepšení prokrvení – zvýšený průtok krve pomáhá přivádět více kyslíku a živin do tkání.
• Uvolnění svalového napětí a fascií – baňky dokážou uvolnit stažené svaly a navodit pocit lehkosti.
• Podpora lymfatického systému – stimulací lymfy může docházet k rychlejšímu odplavení metabolitů.
• Podpora detoxikace a regenerace – zrychlené proudění tekutin přispívá k lepší obnově tkání.
• Úleva od bolesti – často se používá u bolestí zad, ramen, krční páteře nebo při chronickém přetížení.
• Zlepšení pohyblivosti – díky uvolnění fascialních struktur může dojít ke zlepšení rozsahu pohybu.

Je však dobré vědět, že po baňkování se mohou objevit tmavé otisky – nejsou to modřiny v pravém slova smyslu, ale známka intenzivního prokrvení. Obvykle za pár dní mizí.

Průběh masáže baňkováním

1. Příprava pokožky – terapeut nanese olej, aby baňky lépe klouzaly a podtlak nebyl bolestivý.
2. Aplikace baněk – skleněné, silikonové nebo plastové baňky se přiloží na pokožku a vytvoří se v nich podtlak.
3. Statické či dynamické baňkování:
   • Statické: baňky se nechávají na místě několik minut.
   • Dynamické: baňky se jemně posouvají po těle, podobně jako při masáži.
4. Ukončení procedury – po několika minutách se podtlak uvolní a baňky se sundají.
5. Regenerace – doporučuje se klid, dostatek tekutin a vynechání fyzické zátěže či sauny po dobu alespoň několika hodin.

Délka ošetření se obvykle pohybuje mezi 15–30 minutami v závislosti na potřebách klienta a citlivosti tkání.

Historie baňkování

Baňkování patří k jedněm z nejstarších léčebných postupů. Historicky se praktikovalo:

• V tradiční čínské medicíně – záznamy o použití baňek jsou staré více než 2 000 let.
• Ve starověkém Egyptě – zmínky najdeme i v Ebersově papyru z roku 1550 př. n. l.
• V Řecku a arabském světě – Hippokrates i perský lékař Avicenna popisovali tuto metodu jako součást léčby různých potíží.

Původní baňky byly často z bambusu, kostí či keramiky. Postupem času je nahradily skleněné, a dnes se používají i moderní silikonové nebo vakuové.